Tovaryš

Konec sezony se neodvratně blíží. Poslední závod dalšího seriálu – Cykloman – silniční časovka.

Časovky moc nemiluji, ale tuhle jsem si vychutnal. Nevím jak to vysvětlit, ale celé září se mi jezdí nějak podezřele dobře. Se stejným úsilím jsou moje průměrné rychlosti výrazně vyšší. Byl jsem tedy zvědav, jak se moje „forma“ projeví na časovce.

Rovinatá trať (nastoupano 195m) o délce 23km slibovala vyšší průměry, ale protivítr na obrátku to podstatně ztěžoval. Z obrátky to zase jelo po větru rychleji a tak se to možná vyrovnalo, kdo ví 🙂

O časovce není moc co psát. Od začátku na plno, ale tak, abych to vydržel až do cíle. Celkem dobře jsem se rozjel, nezdálo se mi, že by mi tuhly nohy. Proti větru jsem si hlídal tepy, abych se neutavil a po větru to mohl roztočit. To se mi podařilo. Při zpětném  zkoupání záznamu z Polaru jsem zjistil, že tepy se držely setrvale v pásmu nad ANP, průměrný tep byl nad ním o 5 tepů. Na mě docela dobrý výkon.

Možná přijdu na chuť časovkám 🙂

Čísla:
délka tratě: 22,9 km (oficiálně 20km)
čas: 38:52 min

umístění:
kat. M3 8./11
abs. 25./49

Posledním závodem cyklistické série Moravský pohár 2015 byla Bystré Hamry Tour. Protože to mám kousek, bylo skoro povinností se zúčastnit. Další pobídkou k účasti byl pocit, že mám formu. Začalo se mi líp jezdit a tak jsem si to chtěl otestovat na závodě.

Závod se jel na okruhu dlouhém něco málo přes 19 km. Od startu v Bystrém dlouhé klesání až do Svojanova, kde začalo docela ostré stoupání na Hlásnici. Pak kousek zvlněného terénu kolem Trpína a okruh byl ukončen sjezdem zpět do Bystrého. Okruh jsme jeli celkem 3x.

První okruh byl takový  zahřívací, takže jsem bez problému uvisel až pod na začátek stoupání na Hlásnici, kde mi  odjelo nejen čelo, ale i většina balíku. Nebylo to ale tak hrozné, protože jsem si dojel jednoho a ve dvojici jsem si na začátku druhého okruhu docvakli skupinu, se kterou jsme pak absolvovali zbytek závodu. Já s nimi vydržel až do posledního nájezdu na Hlásnici. Tady mi všichni odjeli a až do cíle to byla sólo jízda. Sice jsem je stále viděl před sebou a snažil jsem se je dojet, ale vše marné. Vyškolili mě.

V tom táhlém klesání od startu pod začátek stoupání jsem se s oblibou větral na špici. Věděl jsem, že to není dobře, ale nedalo mi to. Nikde jinde se na špici nedostanu 🙂 Místo abych šetřil síly, předváděl jsem se vpředu a v posledním kole jsem za to zaplatil. No nic, příští rok budu třeba chytřejší 🙂

Ofic.čas: 1:48:45
umístění: 12./16

Druhá etapa mého soukromého víkendového etapového závodu. První etapa se odehrála v sobotu
v Radiměři na závodě ze seriálu Cykloman.

Na druhou etapu jsem se vypravil do obce Skuhrov, asi deset kilometrů od Lanškrouna. Název obce signalizuje skuhrání. O to se stará 12% kopec, na kterém leží a který je zároveň kopcem cílovým. Moje kategorie pojede „skuhrací“ kopec 3x. To bude nějakého skuhrání!

Na závod jsem se vypravil kolmo, abych trochu roztočil ztuhlé nohy po první etapě. A že byly ztuhlé! Protože prezentace byla na výše zmiňovaném kopci, musel  jsem nahoru. Pocity byly hodně pesimistické. Nohy tuhé, sotva jsem jimi točil. Přemýšlel jsem, že to zabalím a ani se nebudu přihlašovat. Nakonec mi to nedalo a na startovní čáru jsem se postavil.

První kolo celkem šlo. Rakeťáci, elita a mimozemšťané se jen rozjížděli a my, obyčejní smrtelníci jsme mohli viset až pod první nájezd do cílového kopce. Od té doby jsme je už neviděli. Zůstali jsme dva a trochu si natahovali „držky“ v druhém kole. Oproti mému očekávání se nohy roztočili a pocitově jsem na tom byl stejně jako při jiných závodech.

Třetí kolo bylo stejné jako druhé, jen v tom cílovém kopci začala bitva, kdo bude první nahoře. Já si jel svoje tempo a půlce jsem malinko zrychlil. Posledních sto metrů byla ostrá stojka do zatáčky a právě zde můj soupeř nastoupil. Nástup jsem zachytil a k čáře jsme jeli bok po boku. Posledních 10-20 metrů kopec povolil a oba jsme shazovali řetěz doprava. Pěkný rachot. Na pásce jsme vedle sebe. Je to cílovou kameru.

Výsledek jsem se dozvěděl až večer z internetu. Máme oba stejný čas, ale já jsem o jedno místo vpředu 🙂

Oficiální čas: 2:05:53, 59km
umístění kat. „D“: 19./21
absolutní umístění se nevyhodnocuje

Závod ze seriálu Cykloman. Seriál se koná v Moravské Třebové, ale Mirva Tour se jel v Radiměři. na dosti náročném, 18km dlouhém okruhu. Jel se pětkrát.

Startovalo se v Radiměři a hned do kopce. Přibližně 5km dlouhý kopec-magnet, zakončený serpentinami s podstatně výraznějším sklonem. Tady to bolelo. Pak zvlněná pasáž na hřebenech a dlouhý sjezd do Radiměře kde se najíždělo do nového okruhu.

Po startu jsem se trochu propadal, ale za serpentinami jsem si docvakl skupinu, kde jsem se zabydlel a pak dost makal na špici. Po dvou kolech se podařilo skupinu roztrhat a zůstali jsme tři a pak ve čtvrtým kole už jen dva. Ve spurtu jsem zaslouženě prohrál, protože od toho čtvrtého kola jsem už jen visel. Dost to bolelo.
Ze závodu mám moc dobrý pocit, trochu jsem si zvykl na intenzity v kopcích a uvisel jsem co jsem potřeboval. V závěru už docházelo, ale pocit fakt dobrý 🙂

V době, kdy tohle píši ještě neznám výsledky.

Neoficiálně: délka 89 km, čas: 3:01 hod.

Doplněno:
Oficiální výsledky: délka 89 km, čas 3:00:30

Pořadí:
abs. 23./44
kat. M3: 6./10

Letošní Krušnoton by se skutečně dal nazvat jako Peklo severu. Jelo se na severu a minimálně horko jako v pekle bylo. Jestli to „peklo“ způsobovalo i něco jiného než počasí, uvidíte na profilu trasy 🙂

Celý příspěvek →

Premiéra na závodě vzniklém v loňském roce . Start a cíl je v Trutnově, ve městě, jehož název jsem si kdysi osudově spletl s Turnovem 🙂 Bylo to dávno a od té doby si na to dávám dost velký pozor. Trasa závodu vede východními Krkonošemi, přes mě neznámé kopce. Bude to podruhé v životě, co zavítám do těchto hor.

1.8.2015 přijíždím  brzy ráno do Trutnova. Už od první křižovatky umístili pořadatelé šipky navádějící k prezentaci. Hodně příjemná věc. Na prezentaci vše odsejpá, tak se můžu připravit na závod.

Nevím kudy se bude vyjíždět z města po startu, ani kudy se bude spurtovat do cíle a proto je moje rozjetí jen takové plácnutí do vody. Zhruba půl hodiny před startem -startuje se v 10:00 hod- se jdu postavit na „lajnu“. Vidím Kolíkáče, Igora, Hraboše a pár dalších. Všechny nás čeká 140 km, pro mě v neznámém terénu. Pár posledních proslovů a je slavnostně odstartováno. Ostrý start bude až za městem.

Chvíle před startem

Chvíli se jede za zaváděcím vozidlem, ale není to moc poznat. Za každou zatáčkou se nastupuje a dojíždí se do skupiny. Ostrý start jsem nějak nepostřehl. První kopec je Hrádeček. Jede se mi dobře, i když se trochu cedím, ale žádná krize. Pak Žacléř, ještě stále ve skupině, i když se trochu propadám, ale na vrcholu jsem tam. Úvodní kopce přežívám ve skupinách a celkem snesitelně. Cítím se dobře, asi bude něco špatně 🙂

Nějak přehlídnu přejezd do Polska, až po nějakém čase si uvědomím, že okolo silnice jsou jiné nápisy a značky. Jsem zabudovaný v dobré skupině s velmi dobrými tahouny. Je to zde rovinatější a „lokomotivy“ jedou 40-50 km/h. Je to snesitelné, jen v některých houpácích to dost bolí!

Profil dlouhé trasy Krakonoše 2015

Začíná stoupání na Pomezní boudy, které nás vrátí zpět Čech. Zpočátku se ještě držím ve skupině, ale začínám cítit, že to za chvíli bude přes hranu. Zvolňuji a začínám se beznadějně propadat. Postupně mě dojíždí další a další skupinky a já nemám moc sil se jich chytit. Nicméně, na vrchol přijíždím ještě v normálním stavu. Následuje hezký sjezd, odbočka do Pece pod Sněžkou a pak stoupání na Pražskou boudu. O tomhle kopci jsem už slyšel, ale i ty nejhorší zvěsti nevystihly jak je to hnusné!

Stoupání začíná nejprudší částí. Jaký má sklon nevím, ale převod 34×25 byl pro mě málo. Ze sedla se to dalo, ale zase jsem to dlouho nevydržel. Dokud byly síly, střídal jsem jízdu v sedle a ze sedla. Tepovka vylétla pryč někam za obzor a já  točil klikama hóóódně pomalu. Nakonec jsem s na tu boudu vyškrábal. Nohy zkřečovaný, bez ždibce jakékoliv síly. Ještě že dál to bylo zkopce a byl čas trochu odfouknout. Na začátku byl rozbitý asfalt, pak uválcovaný makadam a cyklokrosový úsek končil pískem nebo šotolinou či co. Bylo to nepříjemné, ale s opatrností se to dalo. Někteří to ale uměli, protože kolem mě prolítli, jako by jeli po asfaltu. Zbytek dlouhého sjezdu už byl bezproblémový. Dobrý asfalt na úzké lesní silnici dovoloval rychlost kolem 60km/h.

Výjezd na Pražskou boudu byl moji popravou. Po něm jsem se už nevzpamatoval a už jsem se jen trápil. Na rovině jsem byl ještě schopen viset, ale v kopci jsem ztrácel. Navíc jsem udělal chybu na posledním bufetu v Strážném. V okamžiku mého příjezdu tam bylo dost lidí, ale než jsem si vzal jídlo a pití odjeli a já si toho nevšiml. Ve sjezdu jsem se je snažil dojet, ale marně. Sám jsem se trápil až na Hoffmanovy boudy. Šťastnou náhodu mě akorát na vrcholu dojela skupina a já se zařekl, že si jen nenechám odjet. Držel jsem se za nimi jako klíště. Jeli pěkně, střídali se na špici a tempo bylo vyrovnané. Já jsem nestřídal, byla by to moje smrt.

Vystoupali jsme znovu na Hrádeček, sjeli dolů a do Trutnova. Nijak jsem se necpal na špici. Sice jsem se už trochu vzpamatoval a nohy se zase rozjely, ale už jsem toho měl dost. Spurt jsem vynechal a ze skupiny dojel poslední.  Konečně cíl. Řekl bych, že z letošních maratonů byl tenhle nejkratší ten nejtěžší. Alespoň mi dal nejvíce zabrat.

Závod byl velmi dobře organizován. Regulovčíci na všech křižovatkách, na důležitých křižovatkách policie. Příjezd k prezentaci byl značený šipkami, takže i když jsem zde byl poprvé, nebloudil jsem. Jedinou připomínku mám k výdeji jídla. Nějak tam nestíhali, došli těstoviny a ke guláši byl jen chleba. Ale je to jen drobnost.
Pořadatelů patří velký dík, že se do organizace závodu pustili.

Čas: 4:58:12
Pořadí
abs. 160./ 271
M50 19./ 37