25.5.2024
Přerov – Prosenice.
Po dvou letech stojím zase na startu Mamuta. Bez řádného tréninku a jen se vzpomínkami na neúspěchy, které mě na Mamutovi potkali. Grapy, Foncky, Lázy – ve snech mě straší už několik nocí přede vlastním startem.
Na startu potkávám Šlapky – Igor, Kolíkáč, Vítek, Kapr a další, se kterými jsem už neměl tu čest jet.
Po startu se držím za Igorem a to mi vydrží až pod Tesák. Tím jsem si splnil svůj plán. Dál už to bude jen o utrpení a bolesti. Kašava, Hadovna, Grapy, Foncky, Lázy. Tam všude jsem trpěl úplně stejně. Jakmile se silnice naklonila prudčeji, bylo po síle. Nohy odmítaly šlapat a já musel odpočívat. To už není cyklistika, spíš pěší turistika. Na Lázech začalo pršet a tím bylo mé “štěstí” dovršeno. Nekonečné brdky mezi jednotlivými hlavními kopci byly snad horší než ty vlastní kopce.
Největší krize byla na Fonckách. Kdyby u mě zastavilo auto a nabídlo mi odvoz, bez váhání bych do něj nasedl.
Při druhém průjezdu bufetem na Tesáku jsem byl příjemně překvapen. Obsluha tu ještě byla a připravila mi občerstvení tak, jak jsme se domluvili při prvním průjezdu. To bylo moc fajn. S tím jsem už dojel až do Prosenic.
Přibližně deset minut před cílem telefon z časomíry, jestli prý jsem ještě na trati. Jo, jsem. Jako poslední 🙂