Před rokem jsem dojel na Pustevny s vypráskanýma nohama. Letos mě to potkalo už na Smrčku. Četl jsem si loňský report a kromě toho, že jsem v něm objevily chyby, jsem našel i svůj závazek, že potrénuji, abych příště (tj. letos) dojel se ctí.
Trénovat jsem trénoval, ale moc to nepomohlo. Týden před Beskydem přišly tropická vedra a už jsem se nestačil aklimatizovat. Vedro mě zabilo.
Start v Bílé v pohodě. Na Bílý kříž, pak do Turzovky na Slovensko a pod Kelčovské sedlo. Tam už jsem cítil, že to nebude ono. Před vrcholem trochu pěší turistiky. Kolem Šance a pak Ostravice a Smrček. Je jasné, že je vymalováno.
Než jsem dojel do Trojanovic navštívil jsem jednu zahradu, kde jsem si vyžebral vodu a zahradní hadici. Zlil jsem se od hlavy k patě a chvíli se natáhl do trávy. Moc nechybělo a usnul jsem tam 🙂
Na Pustevny jsem najížděl totálně hin. Vedro mě odrovnalo. Zajel jsem do lesa jel co nejúsporněji. Stín udělal svoje a trochu jsem si odpočal. Ozvaly se ale křeče a zase jsem musel jet přískoky. Na Pustevnách už nikde nikdo. Sjel jsem na Zavadilku a otočil to směr Horní Bečva a Bílá. Dlouhou už nedám. Nevím, po kolikáte už to vzdávám.
Zkusím to ještě jednou a pak uvídím…