Letos po dvanácté, poprvé v r. 2007.
Poprvé to bylo v Přerově na náměstí, letos 23.5.2026 v Prosenicích. Po dvanácté. Nervozita a napětí je stejné. Jen já jsem skoro o dvacet let starší 🙂
Loni jsem si slíbil, že už to bylo naposled, ale zase mi to nedalo. Oproti minulému roku jsem se snažil v přípravě přidat delší tréninky. Doufal jsem, že to pomůže. Vloni mi dlouhé švihy chyběly.
Na startu stojím se Strejdou a Lacem s tím, že pojedeme společně. Můj cíl byl stihnout limit, případně líp. Tajně jsem doufal v čas pod 7 hodin.
Počasí nám přeje – teplo, déšť není předpovídán.
Slavkov
Start probíhá v klidu, nezaznamenal jsem žádné karamboly. Po najetí na hlavní silnici směr Pavlovice se opět jede kaše. Snažíme se někde schovat. Uklidnění přinese až první kopec v Pavlovicích. Pak už se držíme společně až do Loučky, kde začíná stoupání na Slavkov. Naše výkonnost je rozdílná. Každý jedeme svým tempem. Laco se chvíli drží u mě, ale posílám ho pryč, aby si jel po svým. V tomhle kopci mi moc nepomůže. Bolí to, ale dojíždím na HP, kde kupodivu nejsem první 🙂
Teď mě čeká nájezd na hlavní a dlouhy šlapavý sjezd do Potštátu a dál na Olšovec. Tady by se skupina hodila. Bohužel, jsem sám. V dálce před sebou vidím pár postav. Snažím se jet tak, abych je dojel bez toho, že bych přepálil tempo. Daří se mi to až pár kilometrů před prvním bufetem. Celou tu stíhací jízdu jsem přemýšlel, jestli to má cenu. V dalším kopcise to bude opakovat. Já vzadu a na vrcholu sjíždění skupiny. Je to jasné: dál už musím sám. Na bufetu řeknu Strejdovi, ať na mě nečekají. Od teď už to bude jen na mě.
Brdky
Úsek přibližně mezi 45 – 90 kilometrem. Souhrnně jej označují jako “brdky”. Neustále nahoru a dolu, rozbitý asfalt, hrozně to žere síly. Euforie mě opustila a jen se pomalu přibližuji k Rajnochovicím, kde začíná další velké stoupání na Tesák přes Foncky.
Tesák
Začátek z Rajnochovic je snesitelný. Snažím se trochu si odpočinout, než se to pod pramenem zlomí a přibydou procenta sklonu. Bolí to, ale nahoru vyjedu. Nájezd na hlavní a konečně bufet. Z gelů jsem dost nafouklý, pár hltů piva to spraví. Sjezd do Držkové a tam odbočka na lesní stoupání nad Rusavu.
V lese nad Rusavou
Nic vražedného, krásný jezdivý kopec, ale po Tesáku se šetřím, hlavně s ohledem na Grapy, které se nezadržitelně blíží. Pár metrů přede mnou přes cestu přeběhne stádo srnek. Chtěl bych mít jejich lehké běhy.
Bez problémů dojíždím na vrchol a sjíždím k Rusavě. Šlapavé sjezdy jsou pohoda, když se to nepřepálí. To jsem si už otestoval ze Slavkova do Potštátu.
Grapy
V Rusavě před hospodou doprava a za školou doleva. A největší strašák je už tady! Kde to je moc strmé, jdu pěšky. Zahazuji hrdost a drásám asfalt kufry svých treter. Takový “indiánský běh”. Asfaltový had na louce je za mnou a dál se už opět věnuji cyklistice. Jde to pomalu, ale jde. Nájezd na hlavní a fičák do Bystřice.
Zbytek do cíle už je v pohodě. Sice každý kopec bolí, ale opatrnou jízdou se to dá zvládnout. Na rovinách, ve sjezdech můžu normálně šlapat, tak asi úplně zničený nejsem.
Do cíle dojíždím poslední, v čase 7:21h, o něco horší než loni.
