Lov Mamuta 2018

Začátek maratonské sezony je vyhrazen Přerovu. Zatím. Letošní přesuny termínů Krakonoše a Beskyda trochu zamávaly s mojí vírou v tradice.

Ladění formy na Mamuta probíhalo čtrnáct dní a vyšlo mi dokonale. Z drobnou chybičkou – nebylo co ladit.

26.5.2018 jsem opět stál na výstavišti v Přerově a kecela s ostatními: Šany, Strejda, Kolíkáč. Do toho moderátor hlásí, že kdo bude mít přeložené startovní číslo, bude diskvalifikován. Jak by řekl Bartoška: „No, to si děláte pr…!?“ Ať ty čísla nedělají tak veliký, a nebude je třeba přehýbat. Sponzoři mohou být uvedeni na boku čísla.

Je odstartováno a vyrážíme. Jede se mi fantasticky. Nohy točí, tahají, paráda! Pořád v nějaké skupině až pod Lázy na čtyřicátém kilometru. Tady je moje konečná. Stojka kolem 15-20% mi vystavuje stopku. Pozitivem je Žíža na vrcholu. Nohy bolí. Skupina odjíždí a až do Hošťálkové jedu sám. Tam mě dojede jiná skupina, se kterou jedu pod Troják na bufet. Musím zastavit a nabrat vodu. Dnes je horko. V nějakých různých skupinkách dojíždí až pod Hadovnu. Někomu odjedu, někdo odjede mě, zatím vše v normě. Problém nastane až v Rusavě, kde odbočujeme na Grapy. Vím co mě čeká, a moc se mi do toho nechce. Nějak to vylámu, přejedu na hlavní silnici a krásný sjezd do Bystřice.

Pak následuje trápení, které je zakončeno defektem někde před obcí Komárno. To jedeme ve třech. Posílám ostatní dál a snažím se opravit defekt. Z boku prořízlý plášť. Dávám novou duši, a beru bombičku, že je nafouknu. Ouha, závit na bombičce nepasuje na redukční ventil. Moje blbost. Dofoukám ručně a jedu dál. Po kilometru znovu prázdné kolo. Znovu sundat plášť a znovu kontrola pláště i duše. Zdá se to být v pořádku a dávám vše zpět. Další blbost. Po chvilce opět prázdné kolo. Dávám druhou rezervní duši a opět ručně foukám. Tentokrát drží až do cíle. Měl jsem ji nasadit hned při druhé demontáži. Mohl jsem si ušetřit nervy a čas.

Chvíle nejistoty jestli jedu dobře. Uklidní mě až šipka, která mě posílá na Rajnochovice, ale která na silnici ráno nebyla. Výborně, nekufruji. Za Rajnochovicemi místo doprava na Foncky se jede do leva. Mírný a plynulý kopec, ve kterém trochu odpočívám. Nikam se neženu. Mám toho dost a asi jsem beznadějně poslední. Po celou dobu „opravy“ defektu mě nikdo nepředjel. V bidonech sucho a jen doufám, že na Trojáku stihnu bufet. Doufal jsem marně. Bylo kolem 16:00 a bufet nikde.

Jedu vstříc Lázům. Před odbočkou na Kateřinice vyžebrám v jednom domě vodu, žízní asi neumřu, vyčerpáním možná.

Potkávám Žížu v protisměru. To se divím, že tady ještě je, už je dost pozdě. Jen mávnu rukou, už toho mám fakt dost. Projedu Kateřinicemi, najezd do lesa a lesem dál. Na louce s nádhernými výhledy, kousek za levotočivou zatáčkou slézám z kola. Hony to už neberou. Trochu orazím a „jedu“ dál. Jednotlivé schody v lese překonávám kličkováním a konečně jsem na vrcholu a mohu jet zase dolů. Moc se nehodím, jen tak abych jel.

Myslím, že to byla Kelč, kde jsem zastavil u benziky s vědomím, že dnes u žádny bufet neuvidím. Nacpal jsem do sebe jedny sušenky a koupil Colu. Něco jsem vypil, něco dal do bidonu. Nevěřil jsem, ale CocaCola se dá pocucávat i teplá.

Ještě mě čekal Hubert a Hlinsko. Přemýšlím jak ze šlamastyky ven. V lese cestou na Huberta se opět procházím, už kašlu na všechno. Před odbočkou na Hlinsko rezignuji a jedu oklikou po rovince přímo do Přerova. Další kopec už nedám.

Závěrečná rovinka z Prosenic, letos bez euforie. V přechozích letech jsem tady jel na max s představou vítězství. Letos to bylo spíše podobné návratu wermachtu od Stalingradu. Až na ty omrzliny.

V cíli je už jen mé auto. Kontroluji mobil, bez brejlí na čtení obtížná záležitost. Louskám text něco jako „jestli máš technické problémy, ozvi se. Přijedu. Kolíkáč“. Ne že by mě přestaly bolet nohy, ale mínusová nálada se změnila na hodně plusovou. Chci mu zavolat, že už jsem v cíli, ale zavěsil to. Za chvíli vím proč. Jeho auto zastavuje vedle mého. Už nejsem na parkovišti sám. Díky Kolíkáči.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cyklistika se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *