MP Dlouhé Stráně: Pořád hrana a pořád při chuti!

Sezona 2017 - logoDlouhé Stráně (DS) patří v Jeseníkách mezi ikonické kopce. Na vrcholu je nádrž pro přečerpávací vodní elektrárnu. Dá se tam dojet dvěma cestami: z Loučné po staré Uhlířské cestě  a z Koutů po cestě, která začíná před první zatáčkou stoupání na Červenohorské sedlo. Nejedu na DS poprvé. Zde na blogu jsem už psal o svých výjezdech v r. 2014 a v r. 2017

Všechny moje výjezdy na DS byly po Uhlířské cestě z Loučné. Plánoval jsem si, že někdy to zkusím z Koutů kolem Dolní nádrže. Ke splnění předsevzetí mi pomůže účast na 9. závodu Moravského poháru Velká cena Energotisu, který se konal 22. 7. 2017 v Jeseníkách, v Koutech n. Desnou. Tras závodu je krátká a jednoduchá. Startuje se od křižovatky pod kopcem na Červenohorské sedlo a jede se kolem Dolní nádrže až nahoru k bufetu, kde je cíl. Je to 12 km do kopce s průměrným sklonem 6%. Ty procenta trochu klamou. První cca 3 km jsou kolem 3%, takže průměr se vylepšuje v horních partiích.

Závod

Start na Dlouhé Stráně 22.7.2017

V kategorii D je nás na startu asi třicet závoďáků 🙂 Je víceméně jasné, jak to bude, stačí se podívat do průběžného pořadí MP 2017, ale nikdo nedá kůži zadarmo.

Můj plán byl jasný: kam až to půjde na velkou a pak, kam až to půjde, nadoraz.  Jsem dobře rozjetý (o tom později) a cítím, že organismus se postartovním intenzitám až tak moc nebrání. Úvodní mírná část je za námi a začíná se lámat chleba. Kousek před rovným úsekem, vedoucím kolem Dolní nádrže, mi v krátké rampě odjíždí skupinka, ve které jsem se držel. Nechtělo se mi jít za hranu a teď jsou fuč.

Kolem nádrže aspoň na chvíli dát velkou a jet co to dá, abych moc neztrácel, ještě jsou na dohled, ještě jsou na dostřel. Sklon zase přitvrzuje a skupina se drolí. Jsem dojet čelem kat. E, za kterými se vyváží konkurenti z kat. D. Hákuji je a držím se zuby-nehty. Vím že je dlouho neudržím, ale každý kousek dobrý. Na další rampě mi ujíždí, ale já jsem zase utrhl pár soupeřů. Je to dobrý. Tepy se drží kolem ANP a já to snáším dost dobře! Dle potřeby vzadu shodím a jdu ze sedla, pak si sednu a trochu „spočnu“. Jak nebetyčný rozdíl oproti jarnímu Mamutu, kde na menších kopcích jsem nemohl ani pořádně jet!

Na Praděd je to z Dlouhých Strání co by kamenem dohodil 🙂

Přede mnou pár korálků a některé dojíždím. Na křižovatku, kam ústí Uhlířská cesta z Loučné přijíždíme přibližně ve čtyřech. Zatáčka o 180° a začíná další rampa. Držím si své tempo a ve skupince rozhodně nevisím na gumě. Začínáme si natahovat držky. Nedělá mi to problém, kontruji a jdu na špic. V půlce rampy vidím vlevo u svodidel sedět vedoucího závodníka mé kategorie. Nevypadá odřeně, kolem postávají další. Později jsem se dozvěděl, že při cestě vzhůru se srazil s jiným závodníkem, který se už vracel dolů. Podrobnosti neznám.

Po zdolání rampy projíždím pod zvednutou závorou a následuje pravá a rovnější úsek. Opět na velkou a minimalizovat ztráty. Před sebou vidím další korálek, ale zároveň mi na krk dýchá konkurence. Následuje odbočka vlevo a shodit velkou. Jsme tady tři. Útok na krk dýchající konkurence odrážím, vzdává to. Následuje nástup mnou stíhaného korálku. Jdu mu do háku, ale už cítím, že je nad mé síly. Končím a jen si hlídám, aby mě někdo neskočil na posledních pár metrech. Můžu být klidný, za mnou nikdo.

Zkrášlení závodního pole. Většina z nich mě předjížídí 🙂

Projíždím cílem a vypínám stopky. Čas 0:46:41, podle mého computer jsem měl průměrnou rychlost 17,1 km/h. Sotva popadám dech a chvíli trvá, než se zklidním. Jsem příjemně překvapen, jak rychle mi závod utekl a jak příjemně se mi jel.  Stále nadoraz, ale bez utrpení. Beru vestu a spouštím se dolů. Sladká odměna za cestu vzhůru.

Zbytek dne

Závod byl hlavní částí dne, ale zároveň tou nejkratší. Z předchozích let vím, že nejlépe se mi jede, když na závod přijedu po vlastní ose. To jsem nejlépe rozjetý a při vlastním závodě se cítím dobře. Proto jsem se rozhodl, že do Koutů pojedu kolmo. Je to sice skoro sedmdesát kilometrů, ale víceméně po rovině. Stoupání začíná až v Šumperku, v přiměřeném tempu to není nic nepřekonatelného. Dal jsem si dostatečnou časovou rezervu, abych před startem mohl trochu odpočinout. Cesta tam mi vyšla přesně podle plánu a jak ukázal závod, velká chyba to nebyla.

Cesta zpět byl nádherný požitek. Do Šumperka šlapavý sjezd s větrem v zádech, rychlost stále kolem 40-45 km/h. Bez nějakého většího úsilí. Ze Šumperka už po rovině v poklidu, ale stále svižně. V Dolních Studénkách jsem předjet dvojicí silničářů. Mám pocit, že vracejí ze stejného závodu jako já. Skáču jim do háku a visím až kousek před Lesnici, kde odbočuji do Zábřeha. Opět jsem si vylepšil rychlostní průměr a zažil euforii z jízdy ve skupině.

Jeseníky

V Zábřehu krátký pitstop na pizzu a pak do Hoštejna a domů.

Závěr

Ráno jsem trochu váhal, jestli mám jet. Závod jen do kopce, celý den se mořit na kole a večer být mrtvý. Nic optimistického. Když jsem to večer hodnotil, byl jsem moc rád, že jsem nevyměkl a jel. Večer jsem byl sice mrtvý, ale užil jsem si krásný závod a v tréninkovém deníčku mi přibylo krásných 177 km.

Výsledky
ofic. čas:  0:46:41
pořadí kat D: 17. / 27

Příspěvek byl publikován v rubrice Cyklistika se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *