Dlouhé stráně

Po delší době jsem se vypravil do hor. Sice jen nesměle na jeden kopec, ale začínat se musí postupně.

Dlouhé Stráně – horní nádrž

Letos jsem toho v kopcích moc nenajel. Blíží se poslední maraton (Krušnoton) a já sbírám chuť a odvahu vydat se na nějaký pořádný kopec. Volba  padá na Dlouhé Stráně, kde se nachází přečerpávací elektrárna. Odvahu vystoupat nahoru mi dodává syn, který projevil zájem jet se mnou. O to větší motivace.

Vyrážíme před devátou hodinou sami dva. Bez problémů se dostáváme do Loučné nad Desnou, kde se dáváme po Uhlířské cestě vstříc našemu utrpení. Průměrný sklon je kolem 8%, délka stoupání 12km, nastoupali jsme při tom 831 výškových metrů. Celé jsme to zvládli za 83 minut.

To jsou parametry hlavního kopce. Abychom ho mohli zdolat, museli jsme se dostat na jeho začátek a i tato přibližovací cesta vedla do kopce. Samozřejmě to nebyla taková darda, ale přidalo to dalších sto výškových metrů a deset kilometrů délky. Když tomu připočtu vítr proti tam i zpět je z toho slušná celodenní šichta.

Jedeme hezky zvolna, žádné nástupy, žádné divočení. Víme co nás čeká a máme z toho respekt. Já byl na Dlouhých stráních před několika lety a pamatuji si stoupání jako cestu lesem. Jsem celkem překvapen, když přijíždíme k horní stanici lanovky. Tak už bude po klidu  i tady. Lanovka vychrlí turisty, kteří si tak budou moci hrát na horaly, aniž by museli udělat krok do kopce 🙁

No, po nějaké době jsme nahoře před námi je už jen sjezd dolů a pak cesta proti větru domů. Se zatnutými zuby jsme to zvládli.

Celkem to bylo 155km, 1360m převýšení a 6:40 hod v sedle