Beskyd Tour 2015

Beskyd Tour 2015

Nastává rozhodující den. Odpověď na otázku, jak ovlivní dovolená a týden nicnedělání před maratonem moji výkonnost, se brzy dozvím. Cyklomaratón Beskyd Tour 2015 ve Frenštátu je zde.

Jako tradičně, přijíždím už v pátek a ubytovávám se na internátu. Mým spolubydlícím je Strejda. Vloni jsme jeli spolu, ale letos jsem se domluvil s Jurou. Má sebou začínajícího maratonce a tak předpokládám, že se pojede „s rozumem“.

Tradiční večerní předstartovní tiskovka je ve stejném lokále jako vloni (škoda, že nevím, jak se jmenuje). Tradičním jídlem je pizza. Po skutečně těžkých zkušenostech z minulých let si ji dávám bez sýru. Dobrý krok, protože těžké zkušenosti se nedostavily.

Start je v sobotu 11.7.2015 na náměstí ve Frenštátě p. Radhoštěm. Auto mám zaparkované u Rázstoky, takže na start to mám z kopce. To se nedá moc považovat za rozjetí. S Jurou a Honzou se drze nacpeme blíže ke startovnímu čelu a čekáme, než se rozjede dakarská Tatra, která zde na Beskydu dělá zaváděcí vozidlo. Já ji vídávám jen na startu.

Beskyd 2015 - Start

Beskyd 2015 – Start

Tatra se rozjela a s ní i několikasethlavé stádo cyklistů. Chvíli kličkujeme, než vyjedeme z města a dostaneme se na výpadovku. Plán byl, držet co nejvíce vpředu, i když to nemusí být samotné čelo. I na čele druhé, třetí skupiny se jede lépe, než na chvostu té samé skupiny. To se mi moc nedaří a tak stále létám vzadu na gumě. Na rovinkách dobré, v kopcích se cedím dozadu, na kopci zase lepím díry. Klasika. Na jednom takovém vrcholu jsem rozhodnut, že v příštím kopci už na to kašlu a vystupuji ze skupiny.  Žádný „příští“ už nebylo a až pod Pustevny jsem se v naší skupině udržel. Přežil jsem s nimi Štramberk a jeho pověstnou stojku.

Průjezd Frenštátem a pak už jízda Trojanovicemi na Rázstoku a vstříc Pustevnám. Z Pusteven mám respekt. Většinou jsem je vyjel dobře, ale následnou Soláň jsem pak trpěl. Rozhodl jsem se ještě v Trojanovicích zvolnit a Pustevny jet s rezervou, abych se moc nezadřel. Proto už v Trojanovicích s Jurou a Honzou opouštíme skupinu  a zvolňujeme. Na Pustevny jedeme každý svým tempem. Letos jsem je zvládl za 30:07min. Nahoře naplníme bidony, něco pojíme a jedeme dál.

Bohužel ve sjezdu ztrácíme Honzu. Já si sjezd docela užívám, už jsem ztratil strach, který jsem kdysi měl po havárce na Křivoklátském pekle. Dost dlouho se mi v zatáčkách klepali ruce 🙂

Po sjezdu z Pusteven jedem po hlavní směr Soláň. To je kopec, kterého se vždy bojím. Většinou ho protrpím. Pustevny v euforii přepálím a tady pak za to platím. Dalším důvodem asi bude fakt, že Soláň se jezdí dost rychle a já ve snaze uviset skupinu se tomuto tempu přizpůsobuji. Letos ale jedu jen s Jurou, a on jede podle mě.

Bohužel se nesplnil předpoklad, že nás na Soláni dojede Honza. Jura se rozhodl na něho počkat a tak já pokračuji dál sám. Dalším kopcem jsou Kasárna. Jedu k nim sám a jen udržovacím tempem. Vím co mě čeká a proto šetřím síly. Kasárna bolí, to už je fakt. Čtyři kilometry nepříjemného sklonu ale přežiji skončí a je tu bufet, kde plním bidony i žaludek.

Ve sjezdu do Makova vzniká tříčlenná skupina, která se ve stoupání na Bumbálku pomalu rozrůstá. V kopci odvádí neskutečnou práci Libor z Ostravy. Jeho BMC s elektronickým řazením je stále na špici a jede hezké tempo. Ani se ho nesnažím střídat, tak dobře bych. On vůbec hrozně moc tahal. Nebojím se říci, že i plýtval silami.

Ve sjezdu z Bumbálky jsme se rozrostli na dosti početnou skupinu. Odhaduji tak k deseti lidem. Těším se, jak nám to povalí až k přehradě. A většinou to valí, jenže čas od času se na špici dostanou lidé, kteří neví co a jak. Kazí tempo, místo odstřídání svěsí nohy nebo přilítnou zezadu a prudce zvyšují rychlost. Škoda. Místo odpočinku při vysoké rychlosti stále cukáme a tempo je nerovnoměrné 🙁

Sjezd k přehradě Šance je moje labutí píseň. Na posledním bufetu se cítím ještě dobře, ale objezd přehrady ve zvlněném terénu mi bere poslední zbytky a já s Liborem odpadáme z pěkné skupiny. Dál už dojíždíme sami.

Smrček je posledním bonbónkem. Sotva točím nohama a každé šlápnutí pálí. Smrček dost bolí, ale jsme nahoře.

Čeká nás poslední úsek kolem golfového hřiště a mezi zahradami. Samá zákruta a stojka. Nemám to rád, cesta jako by neubývala. A pak z ničeho nic se zatočí doleva a je tu závěrečný spurt na Rázstoku. Zaslouženě ho vyhrává Libor, já už sotva točím nohama.

Na závěr

Když šlapu, tak žijuZa cílovou čárou už jen oddychuji. Jsem spokojený. Oproti loňsku zlepšení o 40 min. Tradiční těstoviny s rajčaty a parmazánem, docela to jde. Mám hlad a moc si nevybírám.

A odpověď na otázku v úvodu? Týden odpočinku po náročném tréninku neškodí. Dokonce si myslím, že prospívá. Před vlastním závodem to chce jen roztočit nohy.

Beskyd Tour je hezký a náročný maraton. Trasa vede převážně po kvalitním asfaltu. Na křižovatkách pořadatelé, na těch velkých i policie. Na úseku pod Pustevny jsme měli i vlastní doprovod motorkou, která jela před námi. Protáhla nás Příborem, bylo to bezva. Bufety dobře zásobené s ochotnou obsluhou. Pořadatelům lze jen poděkovat a přát jim i nám cyklistům, aby jim organizační elán vydržel i do budoucna.

Čas: 7:04 h
Umístění:
celkově: 102./133
v kag. D 12./14

Příspěvek byl publikován v rubrice Cyklistika se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..