Pláž jako stvořená pro odpočinek.
Dva týdny bez kola, co to udělá s formou? To byla otázka, na kterou teď hledám odpověď.
Po Rampušákovi jsem měl nárok na pár dní odpočinku a jakmile zasloužený odpočinek skončil, nastaly přípravy na cestu do Chorvatska k moři. K tomu záležitosti spojené s koncem školního roku a výsledkem je nulový trénink. To byl jeden týden a tím druhým týdnem bez kola byl vlastní pobyt na Makarské riviéře.
Obavy ze ztráty formy byly jasné, na druhé straně jsem si ale dělal naději, že dlouhý odpočinek by mohl být přínosný a nakopnout mě do druhé části sezony. Po dnešním švihu už můžu prozradit, že odpočinek byl moc a moc přínosný.
Prvním tréninkem po návratu bylo jen lehké rozjetí po rovině. Nohy byly odpočaté a byla v nich cítit síla. Z obavy, abych se nezadřel jsem zůstal jen u volného protáčení nohou. Zabrat jsem jim dal až druhý den v kopcích. Převýšení 1100m na 70km je příjemný horský trénink. Dal jsem v kopcích několik intenzivních intervalů, ale opět jsem to nepřeháněl, netušil jsem co to se mnou udělá. Pocity po tréninku jsem měl dobré, optimismus narůstal.
Optimismus vypučel naplno po dnešním švihu. Zkoušel jsem to naplno a šlo to. Nohy táhly do magnetu i po rovině, do kopce i z kopce. Vydržely aniž bych vystřílel všechen prach. Jen doufám, že mi to vydrží až do soboty.
Závěr je následující: řádný odpočinek po řádném tréninku rozhodně neuškodí. Těch čtrnáct dní nicnedělání rozhodně nejsou ztracené dny. Odpočinek mě nakopl fyzicky i psychicky a pokud jediná cena za to bude menší vyladěnost formy na Beskyda, je to přijatelná cena. Věřím, že ve zbytku sezony to zužitkuji.