Já vs. Skupina 1:2

Logo Moravského poháruPo sobotním silničním závodu v Králíkách prohrávám v souboji se skupinou 1:2. Nejde o nějaký oficiální souboj, jen prostě zkouším odjet před cílem ze skupiny a v tomto mém malém, vloženém závodě vyhrát. Poprvé a naposled se mi to podařilo na letošním prvním cyklomaratonu Mamut v Přerově. Na následujících závodech Moravského poharu jsem tak úspěšný už nebyl.

V sobotu 13.6.2015 se po roce vracím na závod Moravského poháru v Králíkách. Vloni díky absenci byť jen náznaku formy, jsem  závod zabalil, protože soupeřit se sběrákem se mi nechtělo. Tenkrát mě to tak naštvalo, že na další závod jsem už nejel 🙂

Letos se cítím podstatně lépe. Je to druhá sezona po přestávce, pár kilometrů je už natrénováno a chuť taky nechybí. Trať má 52 km a je na ní „pár“ kopců. Jede se částečně po trase cyklomaratonu Rampušák.

Startuje se v Králíkách na výpadovce směrem na Mladkov. Jde o zvlněný, spíše rovinatý úsek. Od startu se jede ve dvojičkách, jakoby na výlet. Žádné divočení a bláznění jak to  znám z maratonů. Jede se spořádaně a důstojně, jak odpovídá věku kategorie „D“ 🙂 To vše platí jen do stoupání před Mladkovém a následným sjezdem. Při nájezdu do dalšího  stoupání už v Mladkově všichni zapomínají na důstojnost a věk. Jdou ze sedla a záhy mizí v nedohlednu. Mě zůstala jen ta důstojnost a tuhý nohy.

Nasazuji konstantní tempo a snažím se roztočit nohy. Celkem se to daří a pomalu dojíždím odpadlíky z balíku. Vytváříme pětičlennou skupinu a v tomto složení pokračujeme po zbytek závodu.

Na rovinách a ve sjezdu nemám problémy, trpím v kopcích, ale to je už klasika. A i když trpím, neodpadám. Velká změna oproti dřívějšku. Dalším kopcem je stoupání  z Klášterce na Petrovice a Adama. Dost to bolí, ale jsem tam. Ve sjezdu do Mladkova se mi daří ještě s jedním odskočit a získáváme malý náskok. Navrhuji pokračovat a pokusit se o únik. V Lichkově jsme dojeti. Ostatní se mi zdají nějak unavení, a já se naopak cítím při síle. Je to proti větru, třeba jim to vezme chuť. Pokusím se o nástup a odjíždím sám. Neznám poslední kilometry, jen vím, že tam jsou ještě kopce. Třeba to vyjde.

Na odbočce ze státní na Lipku a Heřmanice mám solidní náskok (zdá se mi). Z omylu jsem vyveden v Heřmanicích, kde mě zbytek grupy dojede. Můj hvězdný okamžik skončil. Očekávám, že se propadnu a dojedu na samotku. Nestalo se a držím se ve skupině. Kyslíku je málo, ale jde to.

Na konci Heřmanic je krátká a prudká stojka. V ní získám pár metrů a v následujícím sjezdu jedu první, opět pokus o únik. Myslel jsem, že už je to konec. Mýlil jsem se. Teprve následující kopec je ten poslední.

Začíná pozvolna, ale časem přituhuje. Sklon se zvětšuje a  je potřeba stále více síly. Nakonec zůstáváme jen dva, já a Silný Team Uničov. Ten má sílu v názvu, asi to nebude jednoduché. Sotva popadám dech, ale jedeme vedle sebe. Pár stojek a vyjíždíme na horizont, kde by měl být cíl. Neodhadnu vzdálenost a předčasně nastoupím. Prohrávám o dvě vteřiny.

Přes neúspěch s únikem a závěrečným spurtem jsem na výsost spokojen. Trénink přinesl výrazné zlepšení a pokud se mi podaří shodit další kila, bude to „lítat“. Od posledně jsem se zbavil dvou kil a je to znát!

Výsledek: 15. z 22 startujících

Příspěvek byl publikován v rubrice Cyklistika se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *