Tovaryš

Mlha válející se nad řekou skrývá něco, o čem se jen domníváme, že existuje, ale nevíme jak to vypadá, neznáme detaily. Jen tušíme.
Jakmile se povětří pročistí a udělá se jasno, máme jistotu. Můžeme se kochat pohledem krásu řeky, obdivovat romantická zákoutí břehů nebo sílu jejího proudu. A až mlha opět padne, vše se vrátí do stejného stavu jako dřív. Jen s tím rozdílem, že už VÍME. Jsme ve stejné situaci jako před tím, ale bohatší o zkušenost a vzpomínky. A ty už zůstanou navždy.
Vzpomínky jsou většinou hezké, protože lidská paměť je milosrdná a všechny ostré zraňující hrany otupí a uchová jen to krásné a příjemné. Svým způsobem je vlastně nedokonalá. Díky za to.