Cubitus Humeri 6/II

Druhý článek věnovaný rekonstrukci mého těla

Cvičení
Cvičební procedury jsem absolvoval dvojí. Individuální a skupinové.
Skupinové cvičení, jak už sám název napovídá, je společné cvičení, jehož cílem je protáhnout celé tělo a udržet, nebo zvýšit jeho pohyblivost. Cvičí se podle cvičitelky, každý podle svých možností a jen do bolesti. Cviky, které někomu nedělají dobře může dotyčný vynechat.
Individuální cvičení je podstata a jádro mého pobytu zde. Vše ostatní tvoří jen podpůrnou kostru pro tuto proceduru. Alespoň tak to vidím já. Jde zhruba o půlhodinové cvičení s fyzioterapeutem zaměřené na řešení konkrétního problému.
Já měl problémů hned několik. Levé zápěstí a rameno a loket pravé ruky.
Princip všech cvičení byl následující. Příslušnou část mi fyzioterapeut rukou ohnul, až kam to šlo a chvíli držel za mírného napětí. Pak jsem se zase já snažil tlačit proti němu. Po chvíli jsem svaly uvolnil a on lehkým tlakem příslušnou část těla ohnul opět o něco více. Těmito střídavými tlaky a uvolňováním se postupně zvyšoval rozsah pohybu.
Nejrychlejší bylo rozhýbání levého zápěstí. Párkrát jsme zacvičili a zápěstí bylo rozhýbané.
Mnohem více práce a hlavně bolesti, stálo rozhýbání ramene. Největší problém byl, zvednou ruku nad hlavu nebo ji dát za záda.
Cvičení jsem prováděl v leže, ruku nataženou za hlavou co nejvíc to šlo. A známou metodou tlaku a uvolňování mi ruku postupně položil až na podložku. To ale trvalo několik dní. Podobně probíhala cvičení na rotace v rameni. Upažíte ruku, ohnete ji v lokti a otáčíte ji buď nahoru, nebo dolů. Při všech těchto cvicích fyzioterapeut tlačí ruku až na hranici bolesti. Pokud bych to měl zjednodušit, představte si, že vám někdo zkroutí ruku (jedno jak) tak, že už se nemůžete pohnout. A pak trochu přitáhne a povolí, přitáhne a povolí a tak půl hodiny. Chuťovka.
Ještě bych přiblížil natahování zatuhlého loktu. Princip je stejný, jak jsem popsal výše, střídavé tlaky a uvolňování. U loktu to bylo trochu kuriózní. Vypadalo to podobně, jako když položíte ruku dlaní nahoru na hranu stolu tak, aby paže ležela ještě na desce, ale loket už byl za hranou, ve vzduchu. Natáhnete ji a pak vám na ni ještě někdo začne tlačit. Je to nepříjemné až bolestivé, a k tomu se připojuje představa, že by vám někdo mohl otočit ruku na druhou stranu. Dlouho mi trvalo, než jsem si na to aspoň trochu zvykl.
Přes všechnu bolest a „strádání“ jsem za tyto sadomaso seance vděčný. Mají svůj smysl a hlavně, mají VÝSLEDKY!

Zveřejněno 13.9.2010

Příspěvek byl publikován v rubrice Osobní se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..