Návrat zelenáče – Mamut 2014


Cyklomaratony: Návrat krále zelenáče mezi maratonce.

Mamut_2014cislo-maleMyslel jsem si, že mám už dostatek zkušeností na to, abych i po třech letech absence a s minimálním tréninkem objel Mamuta. Když jsem ho v roce 2006 (a
le nejsem si jist) jel poprvé bylo to jen o přežití. Od té doby jsem si Mamuta zajel několikrát a většinou jsem se zlepšoval (pocitově, nikoliv absolutně).

Skončila tříletá studijní přestávka a nadešel čas tréninku na desátou cyklistickou sezonu. Poctivě jsem se snažil, ale cítil jsem, že nahradit výpadek bude obtížné. Navíc jsem si sebou neustále vozil téměř dvacetikilové „zavazadlo“. Zbavit se ho bude dost obtížné.

Abych to zkrátil: příprava probíhala víceméně dle plánu a než bysmamut2014-01 řekl výrobce obuvi byl tu desátý květen a já stál v Přerově na startu dlouhé trasy cyklomaratonu Mamut. Jaképak to bude, zase tlačit, cedit, gumovat v po
startovním šílenství? No, ale to se mě netýká, já už mám pár startů za sebou a tentokrát pojedu profesorsky. Pěkně v klidu, vyrovnané tempo.

Na startu jsem se ještě stihl pozdravit se Šlapkami. To byl taky poslední okamžik, kdy jsem je viděl před cílem.

Je odstartováno. Profesorský styl jízdy jsem zapomněl někde na startovní čáře a za první zatáčkou jsem jel hned „kaši“. Jsem blb. Začal jsem se honit a snažil se skákat ze skupiny do skupiny. Bohužel jsem na to neměl a jak začaly menší brdky, zadřely se mi nohy a já se začal beznadějně cedit dozadu.

Začal první výjezd na Tesák a já si vyhlížel s kým budu pokračovat po zbytek dlouhé. Kolem mě většinou střední trasa. Jedu si svoje konstantní tempo a snažím se to nepřepálit jako na začátku. Celkem tomamut2014-02 jde. Nahoře na Tesáku jsem hezká skupina a vypadá to, že nebudu muset bloudit sám. Ve sjezdu mám očividně navrch. Alespoň někde je nadváha výhodou 🙁  Vyhoupneme se na Troják, proje
deme bufet a další sjezd. Přes stojku Kašava vzhůru k Hadovně. Trochu se obávám, jestli mi tady ostatní nefrnknou, ale mé obavy byly zbytečné. Vypadá to, že jsme na tom výkonnostně stejně. Hadovna v poklidu bez nějakého odpadání.

Z Hadovny sjezd lesem a nájezd na hlavní. Jedeme pod Grapy. Už jsem je jednou jel a moc se netěším. Hlavně si z nich pamatuji pohled na louku, kde je vidět na první stojky. A vlastně nic jiného, než tu louku si nepamatuji. Proto jsem byl nemile překvapen, že stojky byly i dále v lese. Na louce fotí Žíža, ale už nemám moc sil dělat nějakou grimasu. Jsem rád, že jedu, byť skoro pádovou rychlostí. Grapy dost bolely, ale nebylo to nic proti tomu, co následovalo.

Úsek do Rajnochovic, kde začíná stoupání na Foncky (tj. druhý výjezd na Tesák) je pro mě vždy utrpením. Neustálé nahoru a dolu mě ničí. Mám co dělat, abych se udržel skupiny. No skupiny, vlastně jsme zůstali jen čtyři. Většina odbočila na střední trasu. Ve čtyřech jsme dojeli na konec Rajnochovic, kde si dva dali malou pauzu, jeden jel dopředu a já mezi nimi pokračoval hóóóódně zvolna vstříc stoupání. Hned od začátku jsem točil kašpárka a snažil zregenerovat nohy než kopec přitvrdí. Pocitově nic moc, ale nohy neustále otáčely klikama i v nejprudších pasážích. Bolelo to, ale jelo to. Nahoře na Fonckách jsem byl celkem zregenerovaný a od tohoto okamžiku už se mi jelo dobře. Dojel jsem na bufet na Trojáku, počkal na zbývající dva členy skupiny a společně jsme pak pokračovali.

Zatímco já měl pocit, že se můj stav nezhoršuje, jeden z trojice začal trochu vadnout. Nicméně stále jsme drželi skupinu a snažili se spolupracovat. Společně jsme překonali Lázy a dojeli na poslední bufet. Tady jsme se rozdělili. Jeden ze skupiny si chtěl trochu orazit a kamarád zůstal s ním. Já se rozhodl pokračovat dál sám. Poslední bufet byl někde kolem 180.kilometru. Do cíle mi tedy zbývalo něco kolem třiceti kilometrů. Bohužel jsem byl bez informací o ujeté vzdálenosti. Někde na kostkách se mi uvolnily magnety.

Rozhodl jsem se hop nebo trop. Na rovinách jsem se už nešetřil a jel jsem maximální, ale dlouhodobě udržitelné tempo. Věděl jsem, že mě čeká ještě jeden kopec (ó jak jsem se mýlil). Byl to Hubert. Najel jsem do něj, ale vůbec jsem netušil o jaký kopec se jedná. mamut2014-03Proto jsem jel opatrně, abych se neodrovnal. Byl dost dlouhý a silnice nic moc. Kupodivu nohy stále jedou a nijak zvlášť neprotestují.

Jsem nahoře. Libuji si, že teď už jen z kopce a po rovině až do Přerova. Vítr fouká z boku i proti. Snažím se držet rychlost kolem 30km/h. Je to hraniční, ale snad to vydržím. Na křižovatce vidím směrovku „Přerov 14“. Paráda! Jo, paráda. Žlutá šipka ukazuje do leva, nějaké Hlinsko. Další kopec! a nic malého. Trápím se a nadávám na stavitele trati. Naštěstí je celkem jetelný.

Jeho zdoláním ale útrapy nekončí. Nahoře samozřejmě fouká a já si řekl, že to dám pod devět hodin. Snažím se jet naplno, ale už to nevydržím pořád. Občas musím svěsit nohy a trochu dáchnout. A pak znova zabrat. Třicítku už neudržím, musím ubrat.

Jsem v Prosenicích, přede mnou rovinka na které probíhalo postartovní šílenství. Toužebně vyhlížím les, kde snad nebude tolik foukat. Konečně! Kouknu na hodinky. Mám čas 8:54! To snad ne, já to pod devmamut2014-04ět nedám! Kašlu na vše jedu co to dá. Cedule „Přerov“. V levém stehně cukání. Už vidím odbočku k výstavišti. V levém stehně velké cukání. Musím svěsit. Lehce párkrát otočím klikama, odbočím k výstavišti a znovu zaberu. Proti mně zdravící Šlapky. Moc nevnímám. Jedu max. Cílová rovinka, brána, CÍL! Čas 8:59:16. Klasická kýčovitá filmová scéna 🙂

Závěr

  1. Nadváha je znát, hlavně v kopcích.
  2. Navzdory loňskému výpadku v tréninku, nějakou vytrvalost jsem z jara natrénoval.
  3. Absence závodních kilometrů je citelná. Jakmile se šlo do intenzit, přišla moje konečná.
  4. V kapsách 4 gely Enervit, 1 tyčka Enervit, 1 PowerBar, 2 MagnesieLite, 2Gutar, 2Sleha – prostě feťák na výletě 🙂

Mamuta jsem ulovil, ještě bych rád chytnul Rampušáka!

Příspěvek byl publikován v rubrice Cyklistika se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář: Návrat zelenáče – Mamut 2014

  1. kámen úrazu napsal:

    Cvrčku, vítej zpátky. 🙂 Pokud budu mít volno v práci, zkusím na Rampušáka přijet, jen se mrknout, taky už dva roky na kole nezávodím. Tak snad po letech pokecáme.
    šutřík

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..