Vloni jsem si dodal kuráž a dal tréninkově pár dvoustovek. Docela se mi to zalíbilo a slíbil jsem si, že to letos zopakuji. Dvoukilo jsem letos už dal a další plán byl dát Dlouhé stráně z MT.
Předpověď slibovala chladno a ojediněle přeháňky. Ve výškách okolo 1000m n.m teplotu kolem +2°C, jinak něco kolem 7-11°C. No, neber to! 🙂
Vzal jsem to a pro jistotu si do kapsy přibalil větrovku, na tretry zimní návleky a dlouhý rukavice.
Do Zábřeha to ještě šlo, byl jsem tak různě schovaný před větrem. Ze Zábřeha už to byl poctivý „Ksichťák“ a k tomu jsem stále stoupal. Nic prudkého, ale 1% je po dvou hodinách znát. Na začátek Uhlířské cesty mi to trvalo 2,75hod. Pak začaly muka. Kopec začíná pozvolna 5-7%, jede se kolem obory a je to takové příjemné rozjetí. Pak se odbočí do kopce a standard je 8-9%. Nakonec se to pohybuje mezi 10-12% a to v dost dlouhých úsecích. Cesta se kroutí lesem, občas jsem v závětří, občas fouká proti. Od určité hranice se objevuje čerstvý sněhový poprašek.
Je to dřina, vzadu mám pastorek 25z, z tréninkových důvodu jsem si horskou kazetu nebral 🙂 Kadence podle toho vypadá: 50-60. Nohy docela bolí, občas to prokládám jízdou ze sedla. Žádná sláva.
Konečně horní stanice lanovky. Je zima a moc lidí tady není. Pár „downhillerů“ si dává cigárko než se spustí dolů. Dokud tady lanovka nebyla, byl tu klid. V letě je tu dost rušno, dnes ne.
Poslední výšvih k vrtulím, comp ukazuje 15%, ale nevím, jestli mu z té zimy nehrabe. Pod vrtulemi je bezvětří, ale beru si větrovku. Sjezd je sice krátký, ale na prochladnutí by stačil. Jsem spocený a tady je +1°C. Ještě mi zbývá vyhup ke křižovatce. Nechám si udělat památeční foto. Zateplím se, pokud to jde, a spouštím se dolů. Kolem je bílo, na silnici mokro. Snad to nebude led. Nebyl.
Při téhle teplotě je rychlost 60km/h nepříjemná. Przdím, abych předešel problémům a do toho šlapu, aby nohy úplně neztuhly. Schizofrenní situace 🙂
Pod kopec sjíždím se ztuhlýma nohama. Pro zahřátí točím doprava a začínám stoupat na Červenohorské sedlo. Větrovku si nechám na zahřátí. Před druhou zatáčkou je pramen, doplním bidony a pokračuji nahoru. Počítám, kolik mám času, abych se stihl vrátit domů nějak rozumně. Po čtyřech kilometrech, u osmé zatáčky, to otáčím a vracím se.
Teď si vybírám odměnu za těch x hodin dřiny proti větru a do kopce. Teď jedu z kopce a po větru. Až do Šumperka pořád přes čtyřicet. Za Šumperkem ubírám a jedu kolem 35km/h. Musím se šetřit, domů to je ještě dvě hodiny a nohy už dost bolí.
I přes to, že nohy bolí, pořád tahají. Poslední úsek před Třebovou je kolem letiště, kde je to houpavé a vždy mě to tu trápí. Trochu pomáhá vítr, trochu euforie. Drtím to na velkou. Za chvíli jsem doma. Vana s horkou vodou, zavřít oči a vzpomínat na zasněžené Stráně, zamrzlý bidon, zmrzlé nohy vítr ksichťák a být rád, že existují maratony a Šlapky. Pro co jiného by to našinec snášel?