Cubitus Humeri 3

Konečně jsem doma a můžu něco „dělat“. Se zasádrovanýma rukama toho  moc nejde, ale i drobná vítězství potěší 🙂

vazounDomů jsem se dostal s rukama v sádře. Vypadal jsem jako marod v komediích, obě ruce v sádře a od těla. I když výraz „od těla“ není úplně přesný. Já měl ruce u těla, ale když je máte díky sádře trvale pokrčené, lokty trčí do stran a vypadáte komicky. Jako vazoun s melouny pod paží 🙂
Prsty byly jakž takž použitelné, ale něco kloudného s nimi dělat byl problém.
Po pár dnech doma jsem jel na kontrolu, při které mi vyndali stehy a sundali sádru z pravé ruky. Místo ní jsem dostal ortézu. Hned mi bylo veseleji.
Výsledný stav byl následující: Pravá ruka, ramenní ortezou připoutaná k tělu, byla nepohyblivá. Loketní ortéza na ní mi dávala vzezření robota. Zápěstí ale bylo funkční a použitelné. Alespoň na krátkou vzdálenost několika centimetrů od těla. V kombinaci s nehybnou rukou nic moc.
Levá ruka byla pohyblivá v rameni, zbytek byl v sádře. S ní se dalo ledacos dělat i na větší vzdálenost od těla. Například otevřít dveře nebo ovládat myš počítače. Fixované zápěstí ale dosti omezovalo.
Přes tyto dílčí manipulační možnosti jsem toho moc dělat nemohl. U stolu se mi špatně sedělo. Musel jsem mít ruce na desce stolu – ruce bolely. Svěsil jsem je nějak pod stůl – překážely a nakonec také bolely. Myš jsem sice mohl držet, ale jen třemi prsty a v nepřirozeném úhlu. Sedět u počítače mě unavovalo, sedět v gauči před televizí bylo nepohodlné, ležet v posteli nepohodlné. Ať jsem dělal, co jsem dělal, bylo to nepohodlné a unavující. Asi jsem v té době musel být dosti protivný.
Samostatnou kapitolou je vyprávění o krmení. O mém krmení. Řeknete si, co je na tom? Jenže, když vás krmí pět týdnů, začne vám vadit spousta maličkostí. Sousto vám podávají moc brzy, ještě máte plnou pusu. Nebo naopak si nevšimnou, že už máte v puse prázdno a sbíhají se vám sliny na další sousto. A když je v pořádku načasování, vyberou vám z talíře zrovna jinou porci, než jakou byste si vybrali sami. Fakt, to není jednoduchý někoho krmit, nebo být krmen. Je to zátěž pro obě strany. Hlavně psychická.
O dalších potřebách se už rozepisovat nebudu. V podstatě jsem se pohyboval mezi počítačem, televizí a postelí. Jednotlivá stanoviště jsem měnil podle aktuální únavy.
Občas jsem chodil na krátké procházky. Byly malinko únavné, ale chtěl jsem si zachovat alespoň iluzi pohybu. Dozvěděl jsem se, že shodou náhod se ve městě objevil ještě jeden „bezruký“ s podobným postižením jako já. Lidé si nás trochu pletli. Z doslechu vím, že měl modrou sádru. Jedná se o plast, který nahrazuje klasickou sádru. Kdysi jsem to měl na vyvrknutém kotníku. Bylo to lepší. Nedrolí se a je lehčí.
Naštěstí nic netrvá věčně a nastalo poslední ráno s nežádoucími doplňky na rukou. Návštěva na chirurgii mě zbavila jak ortézy, tak sádry. Najednou jsem byl volný jako pták. Sice stejně nemotorný jako se sádrou, ale pocit volnosti byl nádherný.pocitac_maly
Zklamáním pro mě byla levá ruka. Na ní bylo vadné jen zápěstí a já doufal, že po sejmutí sádry bude ruka hned funkční 🙂 Jenže levačka byla slabá a nemohoucí jako čajíček. Musel jsem začít pomalu s rozcvičováním. Navzdory její neohrabanosti jsem ji už mohl používat k jídlu, k poškrábání se, k nasazení a sejmutí brýlí k dalším podobným maličkostem.
Svět byl zase o něco veselejší!

Zveřejněno 14.8.2010

Příspěvek byl publikován v rubrice Osobní se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..