Šlapal jsem, až mě z toho bolely ruce

17.6.2017 jsem měl premiéru na maratonu Zlaté kolo Vysočiny. Vesnice Ruda u Velkého Meziříčí byla centrem hezké cyklistické akce. Měl jsem to tam kolem 120km a start byl v 7:00h, což vyžadovalo brzké ranní vstávání. Ve 3:00 zvoní budík a ve 4:00 mám být ve Svitavách vyzvednout Indiána, se kterým jedu autem. Kousek za Bystřicí nad Pernštejnem najíždíme na trasu maratonu a takto narychlo z auta provádím rekognoskaci terénu. Za pár hodin tudy pojedeme na kole.

Kolem šesté hodiny ranní jsme na místě, přihlásíme se, připravíme kola a sebe a jdeme se na deset minut rozjet. Podle hlasatele je nás na startu 32. Docela komorní pojetí oproti maratonům z bývalé Veloserie. Tomuto pojetí odpovídá i poklidné postartovní tempo. Jak jinak si vysvětlit, že ještě po 27 kilometrech jsem v čelní skupině. Prostě paráda.

Tím ale vše příjemné skončilo. Na 27. kilometru jsme odbočili z hlavní silnice a okusili to, co jsem měli zažívat v mém případě téměř devět hodin. Výživné stojky a silný vítr. Tento první kopec měl cca 8km různého sklonu. Hned se to nadělilo a já ocitl mezi eliťáky, kteří mi odjeli a těmi, kteří na tom byli hůř než já. Někteří z nich mě ale později dojeli, takže byli vlastně lepší 🙂

Sezona 2017 - logoPopisovat jednotlivé kopce nemá cenu. Měly společné dvě věci: sklon výrazně nad 12% a silný protivítr. Před závodem jsem řešil, jestli mám nasadit kazetu 28z, ale řekl jsem si, že to 25z zvládne. No zvládl jsem to s pětadvacítkou a nejsem si jist, jestli by to s osmadvacítkou bylo lepší. Všechny stojky jsem musel lámat ze sedla a tak zběsile jsem tahal za řidítka, že mě z toho bolely ruce. To jsem zažil poprvé.

Jedním z nejhorších kopců byl Bolešín. Nevím kolik to mělo procent, ale neodvažoval jsem si sednout, protože jsem měl strach, že už bych se nerozjel. Na vrcholu  kopce měl dojel člověk se startovním číslem „1“, se kterým jsem vydržel téměř až do cíle. Dost mi pomohl. Díky. Podle řeči býval hostem na našich webových stránkách.

Při sjezdu jsme zakufrovali v obci Věstínek, kde jsme špatně odbočili a zajeli si asi 2 km. Značení tratě bylo nejslabším místem organizace. Hlavně průjezdy vesničkami byly občas problém. Na některých křižovatkách jsme nevěděli kudy kam. To by chtělo zlepšit.

V pěti lidech jsme dojeli až na hlavní silnici, která vedla do Rudy. V posledním větším kopci mi dva odjeli. Chtěl jsem je uviset, ale už nebylo z čeho brát. Škoda, mohl to být dobrý spurt.

I tak jsem dost spokojený. Letos poprvé se mi dobře jelo. Jako by si tělo už zvyklo na závody a začalo se pořádně mačkat. V kopcích jsem jsem šel skutečně nadoraz a to je moc dobrý pocit. Na výsledku to vidět moc není, mě to vrátilo chuť k závodům.

Vysočina je krásná a tvrdá. Žádné monumentální kopce a ikonická stoupání. Jen tvrdá a drobná cyklistická dřina v mnoha bezejmenných stojkách.
Chce to pokoru a nepodceňovat Ji.

Příspěvek byl publikován v rubrice Cyklistika se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

1 komentář: Šlapal jsem, až mě z toho bolely ruce

  1. vt napsal:

    Tak zase za rok! a v lepsi forme 😉 #1

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..