Cubitus Humeri 1

Říkáte si divný název článku? Krátké vysvětlení: Cubitus je latinsky loket a articulatio humeri je latinsky rameno. „Cubitus Humeri“ se mi proto jeví jako název lepší než „Loket rameno“ 🙂

Celý seriál Cubitus Humeri je o mé bouračce a léčení jejich následků  na závodech v Krnově v r.2010

Následujících několik řádek je něco, jako deníkový záznam z doby kdy jsem ležel v nemocnici. Psal jsem je levačkou v krátkém mezidobí mezi již provedenou operací pravé ruky a zasádrováním levé ruky. Jak sami můžete číst, moc jsem toho nestihl 🙂

S bezvládnou pravačkou jsem se odebral k lékaři v prostoru cíle krnovského závodu. Zběžně na mě koukl a rovnou volal rychlou, která mě odvezla do krnovské nemocnice. Udělali mi rentgen a doktor na pohotovosti konstatoval nevyhnutelnost operace. Jenže do Krnova to je od nás 100 km a proto jsem požádal, jestli bych mohl jít na operaci někde blíž k domovu. Bez problému mi vyhověli, stačilo podepsat revers. Levou rukou, protože pravou jsem už měl v sádře.
Zavolal jsem domů a vyhlásil stav nouze. Přijeli pro mě i s dalším řidičem, který odjel s mým autem.
Se zprávou a s CD s rentgenovými snímky z Krnova jsem vyrazil do Litomyšlské nemocnice na chirurgickou ambulanci. Jenže byl tam “frmol” a “pod kudlu” jsem se dostal až v pondělí. 
Podle všeho to dopadlo dobře. Ještě zbývá dořešit levé zápěstí, kde jsou odštípnuté kousky ze zápěstních kůstek. To místní doktoři moc nedělají a tak to budou konzultovat se specialistou z Vysokého nad Jizerou.

26.5.2010
Už je to jisté, levé zápěstí půjde do sádry, nebo do něčeho podobného. Doktor mi slíbil, že vymyslí něco šikovného, abych nebyl úplně bezruký. Myslím si, ale že z principu věci to asi nepůjde.
Přemýšlím, co teď bude s kolem a se závody. Jestli mi hlava dovolí závody jezdit. Jestli už nebudu tak vyklepaný, že budu nebezpečím pro sebe i pro své okolí. Jestli to nebude jen permanentní couvání. A přestat závodit? Byla by pak ještě nějaká motivace k tréninku?
Vloni (2009) jsem “lehnul” a byl jsem mimo trénink 14 dní. Bylo to varování, abych se na kolo vykašlal, nebo alespoň přehodnotil svůj vztah a přístup k němu? Nevím, kolo mi hodně dalo (i vzalo) a nerad bych ho opouštěl.
Hodně napoví první švih po uzdravení.

27.5.2010
Levá ruka půjde do klasické sádry. Moc se na to netěším, budu jako bezruký. Snažím se na to nemyslet, ale moc to nejde.

Náladu mám jak na houpačce. Občas smutek, občas optimismus. Nevím, jak se stavět ke kolu. Musím to z hlavy vytěsnit a časem uvidím, s větším odstupem.
Na dnešek jsem spal divně. Kolem druhé jsem procitl a tloukl se v posteli. Nakonec jsem přeci jen do rána usnul.


A to byl konec mé „literární tvorby“. 27.5. odpoledne jsem dostal sádru i na levou ruku a bylo po mé byť i omezené soběstačnosti.

Zveřejněno 7.8.2010

Příspěvek byl publikován v rubrice Cyklistika, Osobní se štítky , . Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..