Naštěstí ne konec světa, ale konec cyklistické sezony. V pořadí jedenáctá. Nejlepší formu jsem měl na konci září a první dva týdny v říjnu. Jezdilo se mi fantasticky. Průměrná rychlost atakovala hodnoty během roku nedostupné. Bylo jedno, jestli fouká nebo je bezvětří, stále jsem se cítil jako „king“. Teď už tahle opožděná výkonnost ustupuje. Rád bych věděl, čemu jsem za ni vděčil.
Myslím si, že hlavní příčinou byl srpen. Hodně závodů nahradilo trénink intenzit. Vyvrcholilo to víkendovým etapáčkém, kdy jsem i na závody jezdil po ose. Byl jsem po srpnu dost zničený. Po nutném odpočinku jsem začal pociťovat nástup podzimní formy. Škoda, že to nevyšlo na nějaký závod, jen na časovku. Ale i tak dobrý.
Do konce října zbývá už jen několik dní, během kterých bych rád v pohodovém tempu ještě pár kilometrů najel.