Odvážil jsem se zaexperimentovat s tréninkem. Po dvou, třech tréninkových dnech vkládám vždy odpočinkový den, kdy kolo visí na hřebíku. Pro tento týden jsem udělal změnu a místo odpočinku na gauči s nohami na stole, jsem zařadil volné vození se bez jakýchkoliv intenzit.
Výsledek byl pro mě překvapující. Následující trénink po takovém odpočinku byl úžasný. Nohy z nebes táhly jako divé. Nebyla cítit žádná únava v nohách, žádná bolest z předchozích tréninků.
V sobotu, jsem vyrazil na horský trénink do Jeseníků. V plánu byla trasa z Rapotína přes sedla Žárová, Přemyslov a závěr tvořil výjezd na Dlouhé Stráně po staré Uhlířské cestě. Ve čtvrtek jsem měl 130 km etapu, kdy jsem si docela mákl. Jediným odpočinkem před Jeseníkami, byla kompenzační jízda v pátek. Trochu jsem se bál, jak mi to v jesenických kopcích půjde. Na prvních dvou kopcích se otestuji a podle pocitu se rozhodnu, jestli Dlouhé Stráně dám nebo ne. Byl jsem velice příjemně překvapen, jak dobře se mi jelo, Dlouhé Stráně byly jisté.
Dlouhé Stráně jsou peprný kopec. Od určitého místa se zalomí a nepovolí až do konce. I když moje rychlost se držela kolem 10-12 km/h, jelo se mi velice dobře. Nohy moc nebolely, žádné křeče a pocity umírání. Prostě jsem šlapal a plynule vyjel až nahoru. Je mi jasné, že v závodě by to bylo jinak, ale to je tak vždy.
Shrnuto, odpočívat neznamená nicnedělání. Odpočinek od kola může probíhat jízdou na kole. Jako když si ráno po opici dáte ještě jedno na spravení. „Čím se člověk pokazil, tím se spraví“ říká stará moudrost 🙂