A pak, že „Nevstoupíš dvakrát do jedné řeky“! Opět jsme ve čtyřech vyrazili zkontrolovat výhledy z hřebenů Orlických hor.
Já, Honza, Jura a Robert jsme se vydali na společné nahřívání kostí. Slunce svítilo a trochu i hřálo, zvláště když nefoukal vítr. Podzimní čas obarvil listí stromů a říjnové slunce je nádherně nasvěcovalo.
Nikam jsme nespěchali, jeli jsme volně, kecali a kochali se výhledy do kraje. Bylo se na co koukat. Orlické hory jsou krásné a teď na podzim zvlášt.
Kochat se krásou přírody ve skupině je podstatně příjemnější, než solo. To dělám celou sezonu.